Ernst Mach se narodil v Chrlicích, dnešní části Brna v česko-německé rodině. Jeho otec měl vysokoškolské vzdělání, a tak mladý Mach vyrůstal v intelektuální rodině starého mocnářství. Nejprve se učil doma a skládal jen nutné zkoušky. V 15 letech odešel na gymnázium do Kroměříže, rovnou do sexty. V roce 1855 se zapsal na vídeňskou univerzitu, na matematiku, fyziku a filozofii. O pět let později získal titul doktora za disertační práci o elektrickém výboji a elektromagnetické indukci. O rok později se stal docentem a jako habilitační práci předložil své studie o Dopplerově jevu. Pustil se do obhajoby práce Christiana Dopplera proti vídeňskému profesru Josefu Petzvalovi. Dokázal, že Petzval uvažoval jinou experimentální situaci než Doppler, a to když se pohybuje prostředí mezi pozorovatelem a zdrojem. Vymyslel řadu experimentálních zařízení, pomocí kterých Dopplerovy i svoje myšlenky potvrdil. Nechal si kolem hlavy svištět kulky, sestavil přístroj, kde rotovala píšťalka. Kromě toho přednášel fyziku pro mediky, vydal Kompendium fyziky pro mediky a zabýval se problematikou fyziologie z fyzikálního hlediska.


Dalším působištěm v letech 1864 – 1867 byl Graz, kde se stal profesorem matematiky a po dvou letech i fyziky, oženil se a po třech letech se přestěhoval do Prahy jako profesor experimentální fyziky. Stal se ředitelem fyzikálního kabinetu, zavedl nové přednášky a s pomocí mechaniků sestrojil řadu demonstračních přístrojů. Vychoval řadu doktorandů, mezi nimi např. A. Seydler, F. Koláček, K. Domalíp apod. tedy nově se rodící česká fyzikální škola. Přednášel i česky, ale v roce 1882 po rozdělení univerzity na Karlo-Ferdinandovu přešel na její německou část, ale nadále podporoval výchovu českých fyziků. V Praze se zabýval akustickými i optickými pokusy, zdokonalil stroboskopickou metodu, zkoumal průchod světla chvějícím se vzduchem, změny při průchodu zvuku plamenem, dvojlom vyvolaný tlakem v pevných látkách, aerodynamickými jevy při explozích a při nadzvukových rychlostech. Vyrobil zařízení, které umožňovalo fotografovat letící kulku a zároveň zviditelnit i zvukové vlny při průletu projektilu nadzvukovou rychlostí. Ukázal, že rázová vlna má tvar kužele. Pokračoval ve fyziologických pokusech, dokonce i sám na sobě. Jeho práce z fyzikálně fyziologické problematiky ucha byly citovány v soudobých lékařských odborných publikacích. Kromě své pedagogické a výzkumné činnosti se věnoval i psaní. V roce 1883 v Lipsku vyšla knížka Mechanika a její vývoj o rozsahu 485 stran. Během jeho života knížka vyšla v sedmi vydání. V knize mimo jiné velmi pozoruhodně kritizuje Newtonovu fyziku. Machova kniha velmi zapůsobila a ovlivnila mladého Alberta Einsteina.

V roce 1895, tedy po 28 letech, z Prahy odjel do Vídně na univerzitu jako vedoucí katedry historie a teorie induktivních přírodních věd, věnoval se tu spíše filozofii a historii. Na základě pokusů se světlem a zvukem  přemýšlel nad podstatou vnímání. V roce 1897 ho postihla mozková příhoda a v roce 1901 proto odešel do důchodu a poslední roky svého života strávil u svého syna nedaleko Mnichova, kde také zemřel.

Použité zroje:

[1] ŠTOLL, I. O životě a díle Ernsta Macha. Rozhledy matematicko-fyzikální, říjen 1988, roč. 67,č. 2. s. 68-71.

[2] ÚLEHLA, I. Ernst Mach, 1838-1916. Pokroky matematiky fyziky & astronomie, roč. 33/1988, č. 6. s. 297-313. ISSN-0032-2423.