František Gerstner se narodil v Chomutově, v rodině prostého řemenáře. Už jako malý chlapec navštěvoval okolní dílny a zajímal se o všechna řemesla. Při studiu na hlavní chomutovské škole jednou opravil učitele nepříliš zdatného v matematice a ten mu zakázal navštěvovat jeho hodiny. Protože byla matematika Františkovým koníčkem, zařídil mu otec hodiny matematiky u chomutovského faráře. Ten ho připravil tak dobře, že mohl nastoupit na chomutovské gymnázium a v roce 1772 na pražskou univerzitu, kde studoval matematiku u a Jana Tesánka a Stanislava Vydry a astronomii u Josefa Steplinga. Živě se zajímal o techniku, a proto od roku 1777 pokračoval ve studiu na stavovské inženýrské škole zeměměřičství, mechaniku, budování pevností, kanálů, jezů a rybníků. Teprve v tuto chvíli se cítil být připraven pro praxi a zažádal si o místo inženýra u dvorské komise pro vyvazování z roboty.


Téměř tři roky působil na tomto místě jako geometr při vyměřování lesů a pozemků. V roce 1781 byla komise zrušena a František Gerstner bez zaměstnání. Odešel do Vídně studovat medicínu, botaniku a chemii. Jeho láska k matematice a astronomii ho přivedla ke slovenskému fyzikovi a řediteli vídeňské astronomické observatoře Maxmiliánu Hellovi a ten ho přesměroval od medicíny zpátky k fyzice a astronomii. Celé tři další roky strávil pod Hellovým vedením na observatoři a na jeho doporučení se v roce 1784 vrátil zpět do Prahy, kde nastoupil jako adjunkt na pražskou hvězdárnu. Záhy se proslavil novým způsobem určování zeměpisné délky, konstrukcí barometru k měření nadmořských výšek a to mu otevřelo cestu do pražské Učené společnosti, jejímž se stal členem.

V roce 1788 jeho bývalý profesor Jan Tesánek onemocněl, nemohl pokračovat v univerzitních přednáškách. Požádal Gerstnera o suplování. Ten zprvu pro svou řečovou vadu chtěl odmítnout, ale pak soukromé přednášky pro pět studentů převzal. Studenty k dalším zkouškám natolik dobře připravil, že byl požádán o přednášení na univerzitě pro další školní rok. O rok později získal profesuru na staroslavné pražské univerzitě a místo řádného profesora vyšší matematiky. Hned po svém nástupu vydal tři nové knihy z oboru stavební mechaniky a hydrologie, které naprosto revolučně změnily přednášky z matematiky a astronomie.

V roce 1795 se pro své vynikající pedagogické i technické schopnosti dostal do vídeňské dvorské studijní komise a připravil reformu přírodovědného vzdělávání. O rok později císaři Františku II. předložil návrh vysoké školy po vzoru francouzské École polytechnique. Dekretem z 14. března 1803 císař školu založil s názvem Královské stavovské technické učiliště. Výuka začala 10. listopadu 1806 a obstarali ji 4 profesoři a dva adjunkti. František Gerstner se stal jejím ředitelem. V roce 1807 se mu podařilo pro školu získat první Wattův parní stroj v Rakousko-Uhersku. Zaměstnal jako mechanika polytechniky Josefa Božka. Pro řadu význačných spolků a učených společností bylo ctí mít ho mezi svými členy. Za mnohé zásluhy byl vyznamenán Leopoldovým řádem a povýšen do dědičného rytířského stavu.

V letech 1785 – 1819 vyšla řada článků v Rozpravách královské české vědecké společnosti, které dokumentovaly bohatou vědeckou práci Františka Gerstnera. Nejprve se zabýval astronomií, pak mechanikou a např. v roce 1804 šířením vlnění na vodní hladině. Odvodil, že vlny mají tvar cykloidy. Jeho stěžejním dílem byla Handbuch der Mechanik publikovaná v letech 1831 – 1834, která po téměř celé devatenácté století sloužila jako nejúplnější učebnice mechaniky tuhých těles.

Již odnepaměti se přemýšlelo o spojení Vltavy a Dunaje, aby se zjednodušila doprava dřeva a soli. Gerstner vše pečlivě propočítal a zjistil, že stavba průplavu by byla nehospodárná. Od roku 1807 se začal zabýval myšlenkou ekonomičtějšího spojení mezi Lincem a Českými Budějovicemi. Po rozsáhlých výzkumech valivého tření zjistil, že při daných možnostech je nejlepší valení po rovné tvrdé podložce, tedy po kolejnici. Stavba téměř 100 km trati se díky napoleonským válkám zdržela a začala až koncem července 1925, a proto se na ni podílel jeho syn František Antonín Gerstner, který už uvažoval o použití parních lokomotiv, které se právě rodily. Česká část už proto byla budována s ohledem na provoz parních lokomotiv. Bohužel při stavbě rakouské části společnost rozhodla o úsporných opatřeních a trať byla určena jen pro provoz koněspřežky, která sice byla první koněspřežnou železnicí na evropském kontinentu, ale vládla na této trati dalších čtyřicet let.

Ke konci života byl nucen opustit řadu funkcí, které zastával. Nedokázal se vzdát vedení Královského stavovského technického učiliště. Až udání o špatných poměrech, vyšetřování a nucený odchod do penze ho v šestasedmdesáti letech přinutil odjel ke své dceři do Mladějova, aby si tu odpočinul a uspořádal zde své dílo. Do Prahy se už nevrátil, protože tu po čtrnácti dnech zemřel a byl pochován. Na jeho náhrobku je nápis „Immenso juvenis spectabat Sierra caelo, Certa vir undantes jura docebat aquas, Naturae humanas adjuvit viribus artes Laude senex multa Claru ad astra redit. („Jako mladík pozoroval hvězdy na nekonečném nebi, jako muž stanovil vodám přesné zákony a podpořil lidské umění silami přírodními, jako stařec, proslavený mnohou slávou, odešel ke hvězdám“).

Použité zdroje:

[1] JÁCHYM, F. O jednom velkém snu (K 250. výročí narození Františka Josefa Gerstnera). Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, březen 2006, roč. 16, č. 7, s. 443-446. ISSN 1210-1761.

[2] KRAUS, I. Dějiny technických věd a vynálezů v českých zemích. 1. vydání. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1196-X.

[3] MAYER, D. František Josef Gerstner – tvůrce moderní inženýrské školy. Československý časopis pro fyziku, svazek 57, roč. 2007, č. 3. ISSN 0009-0700.

[4] STREIT, J. Fr. J. Gerstner. 1. vydání. Praha: Orbis, 1947.