Henry Cavendish pocházel z Devonshiru z jedné z nejstarších a nejzámožnějších rodin v Anglii. Zděděný majetek investoval v Londýně do přestavby stájí, které proměnil na velkou knihovnu a laboratoře, které později nesly jeho jméno. Výraznou vlastností Henryho Cavendishe byla velká uzavřenost a plachost. Jakýkoli kontakt s lidmi mu byl nepříjemný. Dokonce se ani nestýkal se svým služebnictvem. Jídlo si objednával písemně. Své zápisky a objevy nikdy nepublikoval. Vše vydal až roku 1879 James Clerk Maxwell pod názvem Elektrical Recherches 1711 – 1781. Mimo jiné byl na dosah dvěma základním fyzikálním zákonům: o 45 let dříve Ohmovu zákonu a o 10 let dříve Coulombovu zákonu.


O přírodní vědy se začal zajímat velmi brzy. Své první pokusy dokonce prováděl v jednom anglickém kostele. V roce 1766 objevil vodík, který získal působením kyseliny sírové na zinek, železo nebo cín. Nazval ho hořlavý vzduch. Zjistil, že má menší hustotu než vzduch a že jím naplněné balony stoupají vzhůru.

Od roku 1773 se zabýval elektrickými pokusy, kterými dokázal, že elektrická síla je nepřímo úměrná čtverci vzdáleností nabitých těles. Tento svůj poznatek však neuveřejnil. Za 10 let na jeho výzkumy navázal Charles Coulomb a za 60 let Michael Faraday.

V roce 1781 objevil, že vodík a kyslík se spolu slučují a vytváří se voda. Ukázal, že hmotnost vody je rovna hmotnosti dodaného vodíku i kyslíku. Nejprve zprávu o objevu sdělil Josefu Priestleymu a později už nic nebránilo v jejím rozšíření. V roce 1784 ukázal, že kyslík a dusík zmizí, když jimi prochází elektrický proud, a že vznikne kyselina dusičná.

Od roku 1798 se pokoušel určit hustotu Země. Pracoval s torzními váhami, které sestrojil John Michelle roku 1749. Dokázal tím i platnost Newtonova gravitačního zákona. Hustotu Země určil pomocí hodnoty gravitační konstanty na 5 500 kg.m^-3, která plně odpovídá dnešní udávané střední hustotě. Svá měření publikoval v časopise Philosophical transaction of the royal society v roce 1798.

Použité zdroje:

[1] JÁCHIM, F. Henry Cavendish, Augustin Charles Coulomb a měření velmi malých sil. Matematika Fyzika Informatika: časopis pro výuku na základních a středních školách, leden 2007, roč. 16, č. 5, s. 312-315. ISSN 1210-1761.

[2] JIRKOVSKÝ, R. Jak chemikové a fyzikové objevovali a křtili prvky. 1. vydání. Praha: Albatros, 1986. ISBN 13-852-86.

[3] LENARD, P. Velcí přírodozpytci. Přeložil F. X. Lánský. 2. české vydání. Praha: Vydavatelstvo Družstevní práce, 1943.