V lidském těle se setkáme jak s tlakem hydrostatickým – tlak krve, tak i s tlakem atmosférickým – dýchání.

Srdce tlačí krev, aby protékala cévami po celém těle. Vzniká tak krevní tlak. Je to rozdíl, o kolik je tlak krve větší než atmosférický tlak. Jestliže lékař měří tlak, pak zaškrtí ruku a přikládá k tepně fonendoskop. Proč? Laminární proudění člověk neslyší, proto je nutné v krevním řečišti vytvořit turbulentní proudění. Proto lékař zmáčkne tepnu, žádná krev tu neproudí, a proto ani lékař nic neslyší. Po uvolnění vznikne v tepně malá mezírka a tím i turbulentní proudění. Lékař slyší šum, tzv. Korodkovovy zvuky. Po dalším uvolnění a zvětšení mezírky se turbulentní proudění změní na laminární a lékař neslyší zase nic.  Na rtuťovém tonometru pak odečítá jednotlivé tlaky. První údaj je tzv. systolický tlak – horní tlak při stahu srdce, druhý údaj je tzv. diastolický tlak – dolní tlak v klidu. Normální tlak má hodnotu 140/80 torr, což je asi 18,6/10,6 Pa.

Kromě tlaku, který způsobuje srdce, působí na stěny cév hydrostatický tlak. Ten je nejmenší v hlavě a největší v nohách. Působí na stěny cév a snaží se je roztáhnout – nejvíce se mohou roztahovat cévy na povrchu nohou. Jestliže je stěna cévy zeslabená, dochází k jejímu vydutí, popř. prasknutí. Toto onemocnění se nazývá křečové žíly. Takto postižení lidé nedokážou dlouho stát, musí si sednout nebo lehnout (zmenšit hydrostatický tlak) a nosí stahovací punčochy (kompenzují hydrostatický tlak).

V hrudním koši je podtlak. Plíce je pružná, a proto při proděravění hrudního koše se plíce díky průdušnici stáhne, vznikne tzv. pneumotorax. Při nadechnutí se podtlak zvětšuje a díky tomu se plíce plní vzduchem. Naopak při vydechnutí je v koši přetlak a ten vzduchu z plic vytlačuje.