Molekuly tekutin narážejí na stěny nádoby, se kterými se stýkají. Tekutina proto působí na stěny tlakovou silou a uvnitř tekutiny vzniká tlak. Tlak v tekutině, který je vyvolaný vnější silou, vypočítáme tak, že tlakovou sílu F dělíme obsahem plochy S, na kterou působí tlaková síla kolmo
O tom, že tlak závisí na ploše, na kterou působí síla, vypovídá video. Jednotkou tlaku je pascal (Pa). Jeden pascal je tlak, který vyvolává síla 1 newtonu rovnoměrně rozložená na rovinné ploše s plošným obsahem 1 čtverečného metru a kolmá ke směru síly. Pascal je jednotka udaná základními jednotkami:
V praxi se častěji používají jednotky kPa, MPa. Dříve se používala jednotka 1 bar = 100 kPa, atmosféra 1 atm = 101,325 kPa a 1 torr  = 133,322 Pa.

Tlaky v tekutinách se měří manometry. Pro menší tlaky jsou to kapalinové manometry, pro větší tlaky se užívají deformační manometry.


Nejvyšší tlak vyvinutý v laboratoři dosáhl v gigantickém hydraulickém lisu ve tvaru broušeného diamantu v Carnegie institution’s Geophysical Laboratory ve Washingtonu v červnu 1978 1700 tun na 1 cm² (170 GPa). Při užití nárazových metod a nárazové rychlosti až do 29 000 km/h byl USA r. 1958 dosažen momentální tlak 75 miliónů atmosfér tj. 7000 GPa. Jednu z nejvyšších hodnot tlaku bychom naměřili ve středu Země 3,6.10¹¹ Pa nebo ve středu Slunce 2.10¹⁶ Pa. Nejvyšší vakuum v hodnotě řádově 10^-16 Pa bylo dosaženo ve středisku IBM v New Yorku v říjnu 1976 v kryogenním zařízení s teplotou pod -200 °C. Nejnižší tlak vůbec, bychom našli v mezihvězdném prostoru, a to 10^-17 Pa.