Společnou vlastností kapalin a plynů je tekutost. Proto kapaliny a plyny označujeme společným názvem tekutiny. Příčinou tekutosti je snadná změna vzájemné polohy částic, z nichž se těleso skládá. Snadná změna vzájemné polohy částic tekutin způsobuje, že tekutá tělesa nemají vlastní tvar, ale přizpůsobují se tvaru okolních těles. Tekutiny jsou složeny podobně jako pevné látky z molekul, které na sebe navzájem působí přitažlivými nebo odpudivými silami. Na rozdíl od látek pevných jsou však molekuly tekutin ve stálém neuspořádaném pohybu, přičemž mění své vzájemné polohy. Přitažlivé či odpudivé síly mezi molekulami nestačí k vytvoření pevné a s časem neproměnné struktury. Přesto mají tekutiny rozdílné vlastnosti.

Kapaliny mají při stálé teplotě stálý objem, ale snadno proměnlivý tvar. Jsou tedy málo stlačitelné. Jakmile povolí vnější tlak na kapalinu, vrátí se přesně do původního objemu. Jsou tedy dokonale pružné. Hladinu kapaliny v klidu považujeme za vodorovnou. Toho můžeme využít u libely k zajištění vodorovného směru. Na velkých vodních plochách, např. na mořích, je hladina vlivem tíhové síly zakřivena. Tíhová síla je vždy kolmá na hladinu. V dalším výkladu budeme pracovat s tzv. ideální kapalinou, která je nestlačitelná, dokonale tekutá a bez vnitřního tření.

Plyny mají nestálý objem a tvar přizpůsobují tvaru nádoby. Vlastnosti plynů hodně závisí na teplotě. Plyny jsou tudíž snadno stlačitelné. V dalším výkladu budeme pracovat s tzv. ideálním plynem, který je dokonale tekutý, bez vnitřního tření a dokonale stlačitelný.

Tekutiny se tedy od pevných látek liší tím, že částice tekutin se vzájemně posouvají. Tekutina, v níž se částice snáze posouvají, má větší tekutost. Příčinou různé tekutosti kapalin jsou odporové síly, které vznikají mezi navzájem se pohybujícími částmi kapaliny. Pozorovanému jevu říkáme vnitřní tření kapaliny neboli viskozita kapaliny, odporovým silám - síly vnitřního tření.