Slovem práce v běžné praxi označujeme činnost lidí a strojů. Mechanickou práci konáme např. tlačíme-li po podlaze bednu, táhneme-li vozík nebo zvedáním břemena.


Toto můžeme shrnout: Těleso koná mechanickou práci, jestliže působí silou na jiné těleso, které se působením této síly přemísťuje po určité dráze.
Takto definovali práci v roce 1829 Jean Victor Poncelet a Gustave Coriolis. Jestliže zvedáme baťoh na stůl, konáme práci. Jestliže ho jen držíme v ruce, pak mechanickou práci nekonáme. Překonáváme napětím svalů jeho tíhu, ale nepřemisťujeme ho. Mechanickou práci nekonáme ani tehdy, když baťoh neseme vodorovně. Dochází sice k přemísťování tělesa po určité trajektorii, ale nikoli k působení síly. Proč ale pociťujeme únavu? Je to tím, že při nesení baťoh při každém kroku trošku nadzvedneme a pak zase spustíme. A právě při tom nadzvednutí konáme práci. Obdobně je to i s držením baťohu. Naše svaly se nepatrně chvějí a přitom se koná nějaká práce, která nás vyčerpává. Práci nekonáme, jestliže síla působí kolmo ke směru pohybu.


Tuto skutečnost můžeme odvodit i z obecné situace. Jestliže svírá směr síly F se směrem přímé trajektorie úhel α, pak vztah pro práci W je obecnější
Sílu v tomto případě můžeme rozložit do dvou složek F₁ a F₁. Práci koná jen složka F₁, rovnoběžná s trajektorií tělesa.


Mechanickou práci můžeme určit také z grafu. Jestliže zobrazíme závislost velikosti síly na dráze v pravoúhlých souřadnicích, kde vodorovnou osu vynášíme dráhu s, na svislou osu velikost síly F. Pokud síla není rovnoběžná s trajektorií, vynášíme na svislou osu velikost té složky síly, která je rovnoběžná s trajektorií. Práci pak vypočítáme jako obsah plochy pod křivkou.

Jednotkou mechanické práce je joule (J). Jeden joule je poměrně malá jednotka. Je to práce, kterou vykoná síla jednoho newtonou působící po dráze 1 metr ve směru síly. Proto se v praxi častěji používají jednotky násobné kJ, MJ. Starší jednotkou je jeden erg (10₇ erg = 1 J) . Práci jednoho ergu vykonáme, když zvedneme komára o 1 cm.