Uvažujme automobil o hmotnosti m, jehož motor působí tažnou silou F. Tato tažná síla mu umožnila zrychlit z rychlosti v₁ na rychlost v₂. Pro změnu rychlosti tedy platí Δv = v₂ – v₁. Jestliže dosadíme do druhého Newtonova zákona za zrychlení a = Δv/Δt
a celou rovnici vynásobíme časem Δt
dostaneme na levé straně rovnice součin FΔt, který představuje veličinu zvanou impuls síly, tedy
Jednotkou je newtonsekunda, značka N.s. Součin mΔv na pravé straně představuje změnu hybnosti Δp.

Jestliže chceme změnit hybnost tělesa, musíme působit po určitou dobu silou F. O velikosti změny hybnosti rozhoduje nejen síla F, ale i doba, po kterou síla působí. Proto i malá síla, která působí po dlouhou dobu, může mít velké pohybové účinky. Pomocí změny hybnosti můžeme také přepsat druhý Newtonův zákon jako
Tento zápis druhého Newtonova zákona se nazývá první věta impulsová a říká, že  časová změna celkové hybnosti tělesa je rovna součtu všech vnějších sil, které působí na těleso.