vedení tělesa do klidu nebo pohybu je vždy spjato s působením jiných těles. Podobně je tomu při každé změně velikosti nebo směru rychlosti. Vzájemné působení těles se projevuje silami, které mají

• pohybové čili dynamické účinky (jsou příčinou přechodu tělesa z relativního klidu do pohybu, a naopak).
• klidové čili statické účinky (způsobují např. změnu tvaru čili deformaci těles).

Často se při vzájemném působení těles projevují současně účinky statické a dynamické. Působí-li závaží tahovou silou na volný konec pružiny, dochází jak k deformaci, tak k pohybu pružiny. Pohybový účinek síly je však vzhledem ke statickému účinku zanedbatelně malý. Kopneme-li do míče, míč se na okamžik deformuje zároveň je uveden do prudkého pohybu. Zde naopak zanedbáváme statický účinek síly a všímáme si výrazně převažujícího účinku dynamického.


Síla je vektorová veličina. Účinek síly na těleso závisí na velikosti síly, na jejím směru a také na poloze jejího působiště. Nahrazujeme-li těleso hmotným bodem, je působiště síly v tomto bodě. Jednotkou síly je newton (N). Sílu měříme siloměrem.