Představme si traktor a osobní automobil, kteří vyjedou ve stejný okamžik z téhož místa a jedou po stejné silnici do místa vzdáleného 20 km. Do cíle dorazí určitě dřív osobní automobil než traktor. Veličina, která by odlišila oba pohyby se nazývá průměrná rychlost. Průměrná rychlost se vypočítá jako
Jednotkou rychlosti je m.s^-1, často se však používá jednotka km.h^-1. K převodu těchto jednotek můžeme použít tyto vztahy:

Během jízdy se rychlost mění. Často potřebujeme určit průměrnou rychlost na jednotlivých úsecích trajektorie
Tachometrem, radarem, Pittotovou trubicí naměříme okamžitou rychlost.

Podle rychlosti dělíme pohyby na

• rovnoměrný pohyb
• nerovnoměrný pohyb

K popisu pohybu používáme tzv. kinematické veličiny, jejichž značky pocházejí z těchto slov: s (spatium), v (velocitas), t (tempus).

Dosud jsme uvažovali jen o velikosti rychlosti. K určení rychlosti potřebujeme kromě její velikosti znát i její směr. Rychlost je tedy veličina vektorová, okamžitá rychlost má vždy směr tečny k trajektorii v daném místě.


K měření rychlosti slouží tachometr. Ohebná spojka, vedená z automobilové převodovky, otáčí malým permanentním magnetem rychlostí úměrnou rychlosti auta. Rotující magnet je obklopen dutým hliníkovým bubínkem, který je spojen s ručičkou tachometru. Na druhé straně hliníkového bubínku je umístěn pevný železný prstenec. Při pohybu magnetu indukuje magnetické pole uzavřené mezi magnetem a železným prstencem v hliníkovém bubínku malé elektrické proudy. Ty způsobují, že se bubínek snaží rotovat. Proti tomuto pohybu působí slabá pružina. Čím rychleji se magnet otáčí, tím více se ručička tachometru vychýlí.

U letadel se rychlost měří pomocí pitotovy trubice. Radar na měření rychlosti využívá dopplerova jevu.