Slunce

Slunce je naše životadárná hvězda, tvořící 99,8 % hmotnosti sluneční soustavy. Slunce vzniklo před 4,6 miliardami let a bude svítit přibližně ještě 7 miliard let. Nemá pevný povrch, skládá se převážně z ionizovaných plynů (vodíku a hélia), jejichž hustota směrem ke středu narůstá až ke 130 násobku hustoty vody.

Hmota Slunce se skládá z několika vrstev. Uprostřed Slunce se nachází jádro, kde dochází k přeměně vodíku na helium za současného uvolňování energie v podobě fotonů (proto Slunce září). Odborně se tomu říká termonukleární syntéza.

Jádro obklopuje vrstva v zářivé rovnováze, jíž putují fotony z jádra k povrchu přibližně 100 tisíc let.

Další vrstvou je konvektivní zóna, v níž se pohybují proudy horké sluneční hmoty směrem vzhůru a po vyzáření části energie klesá chladnější hmota zpět směrem k nitru Slunce.

Povrch Slunce známý jako fotosféra má teplotu přibližně 5700 °C. V této vrstvě můžeme pozorovat jev známý jako granulace (jemné, neustále se měnící zrnění, které vzniká jako důsledek vzestupných a sestupných proudů plazmatu s rozdílnou teplotou zasahujících z konvektivní zóny). Nápadné jsou také sluneční skvrny (tmavé oblasti s nižší teplotou) a fakulová pole (světlá místa nepravidelného tvaru). Počet a velikost skvrn odpovídá aktivitě Slunce, která má periodu opakování 11 let (v minimu skvrny téměř nejsou, v maximu jsou velmi hojné). Ze Slunce jsou vyvrhovány protuberance (oblaka plazmatu ovládaná magnetickými poli) pozorovatelné v oblastech záření neviditelných okem.

Na fotosféru navazuje chromosféra, jejímiž typickými útvary jsou např. erupce (náhlá zjasnění v chromosféře).

Oblast nad chromosférou je známa jako koróna (vnější řídká atmosféra, která nemá ostré hranice). Je vidět ze Země jen při úplném slunečním zatmění. Slunce produkuje i sluneční vítr, což je proud nabitých částic procházejících celou sluneční soustavou a majících za následek i stáčení chvostů komet vždy ve směru od Slunce.